Žanda má kérku!

Proč to nenapsat - dnešního dne jsem doprovázel svou dceru ke známému tatoo majstrovi Robertovi D., takto kdysi mému bývalému žáku, v současnosti podnikateli v provádění permanentních kreseb na kůži, propíchávání různých měkkých tkání a podobných činností.
Předtím jsme však už téměř obligátně měli sraz na Josefské ulici, kde pojíme náš oblíbený masový burek. Neboť bylo ještě hafo času, tak se přesuneme a vyčkáme do doby pro naši návštěvu vymezenou na Římském náměstí, vystavujíc se teplému sluníčku, plkajíc o Ž škole, mamce, kritizujíc procházející „manekýny ze sekáče“, vietnamské stánkaře… Prostě normálka. A pak nastal čas na akci a přesouváme se do salonu…
Po příchodu chvilku čekáme, Žandík vyplní formulář s prohlášením a přečte si poučení pro bezpečné zhojení míst, jenž budou postižena bodnutími mnoha hrotů s barvou. Tetovač si oskenuje motiv, který si dcerka donesla a snaží se jí (neúspěšně) ukecat na něco jiné a po chvíli se jde na to. Zatím co dcera jemně trpí v separé kóji a křesle bodyartera (ano, i slzička malá byla), já dávám řeč s Robem, jenž sám u jiného křesla jednomu mladému muži dává do barvy celé pravé rameno s jakýmsi východním filigránským motivem... Ž je hotová v několika minutách a cat-packa září na zarudlé kůžu výstřihu, v místech kde je pod hrudním košem srdce. Prohodíme ještě pár slov s Robim a razíme po zaplacení 500,- Kč do města... Vzhledem k příhodnému počasí a intenzivnímu slunečnímu svitu si dcerka vystavuje na odiv ono dílko...což si myslím není právě nejvhodnější… :-/ O chvíli později ji zanechávám svému osudu na Zelňáku, kde prý čeká na nějakého tajemného přítele (stydí se snad za mě, že mě takhle vyhání?) a sám tedy odkráčím do knihkupectví na další kolo výpomoci - je to práce věčná...

Jen doufám (zbaběle), že až se mamce přizná, že něco podobného má, že to neodnesu naplno já ... jako tomu bylo VŽDY!!!... ;-)