Proč jsem nepsal?

Prostě proto, že jsem se nechal "ukecat" a vrhl jsem se opět do práce na "vedoucí" pozici. A to jsem si 100x říkal, že už nikdy už nic podobného nevezmu, že se nechám jen zaměstnat a budu dělat svou práci, jak to budu umět nejlépe, usmívat se na zákazníky, doporučovat jim to nejlepší podle svého vědomí a svědomí, udělám si vlastní klientelu, co bude chodit jen za mnou, časem se pokusím dostat na krám i zboží, co je zatím tady nedostupné... jo, byl jsem naivka prostoduchá. Teď tu zase v noci tluču do klávesnice a můžu si říkat, jak chci, že tam zítra ani nepáchnu (do knichkupectví), ať se tam s tím porvou sami a stejně tam zase zítra (vlastně už dneska) zapadnu a budu tam "vytvářet hodnoty"...
... A je mě úplně jedno, že si s šéfem prodejny vážně zatím vůbec nerozumím (budu-li kdy?), neboť mám pocit, že spíš než pomáhá, tak škodí, že jeho vystupování je neprofesionální (já mám co mluvit!) a často pro podřízení zmatečné, že mě i pořízené mé kolegině Aničky jen prudí svou přítomností, prostě je mě jedno, jestli tam je či není, já mám rád tu atmosféru tohohle KNIHKUPECTVÍ! Mám rád (až na čestné vyjímky) své kolegy (né podřízené, KOLEGY!), jsem natěšený na těch pár svých zákazníků, co si mě vždycky najdou, prostě to tam miluji...
A jestli skončím po večerní nedělní hádce s Haukolou zpátky na "place" u své milené SF&F? Tak to by mě trápilo asi nejméně - tam mě bylo vážně dobře a vlastně mě nic nechybělo. Možná bych byl tomu Kuřimskýmu indošovi i vděčnej, kdyby mě srazil zpět mezi dělný lid, kam stejně patřím...

Možná se proto zase v klidu pouštím do psaní, protože jsem na šéfa vyřval své výhrady vůči němu, řekl jsem, co si o něm a jeho "práci" myslím. Udělalo se mě lehčejc, dýchám z plna plic, píšu, jsem v pohodě... A těším se další dny, na svou milou W, která teď blbne u své bakalářky, nespí, podivně se stravuje (já mám co říkat!), ale blíží se to taky k určitému (jistě dobrému!!!) konci.
Svět je báječný místo a já bych si nerad nechal dál kazit nějakým diletantem, co vidí jen sebe...

Uvidíme!