Ráno v Krmítku

S Wěruškou jsme v pondělí byli domluvení na sraz v 9:00 na spojce cest (křižovatce) pod svým brlohem. Posnídal jsem tedy vydatně čtyři rohlíky se zbytkem čokokrému z Tesca, co mě donesla má milá (nic jiného jsem v místě pobytu neměl, nechal jsem to vše v práci), na kávu jsme vyrazili do fakultního Krmítka, poté co vrátíme prezenční knížku do knihovny...
Příjemné posezení, raní rozbor našich současných trablů, čokokobliha, sladké instant NESCAFÉ s mlékem, wi-fi internet, unavená Mia se svým noťasem a zápalem nad svou bakalářkou, kterou musí v několika následujících hodinách odevzdat, takže to bude honička...
A tak vlastně v ranní pohodě dopijeme, dojíme, vybyjeme notebook a odcházíme se rozloučit do vstupních prostor fakulty a stoupáme po schodech ze suterénu, v tom to oba spatříme v průzoru do atria spatříme ...

... a né jednou, několikrát ...

...takže bylo třeba vytáhnout opět K800i a pokusit se zachytit ten okamžik, kdy slunce vykreslilo ony "obrazce"... (..ač jsem sliboval, fotky z mobilu poněkud nevyšly dle mých představ.. :-/)

Slunce vykreslilo přes střešní okna přepůlené kosočtverce, za které by se nemusel stydět ani ten poslední městský rošťák...

S W se smějeme a vydáme se vzhůru, kde se naše cesty opět na několik hodin rozdělí. Následuje polibek, pohlazení, pár hezkých slov a já mizím za rohem a Mia dále mává do momentálně prázdného prostoru. Avšak tam, kde jsem před chvílí stál já, se zjevuje jistý Wěrčin EX-pedagog a s výrazem nepochopení hledí mé mávající milé přímo do očí a na pacinku dělající PÁPÁPÁ! ...

... Wěruška je prostě magnetem na často velmi vtipné trapásky ...