PŘÍMLUVA ZA FANTAZII

V podstatě nikdy až do okamžiku, než jsem vstoupil do společenství KNIHKUPCŮ, jsem si tak naplno neuvědomil, že by mě okolí (a teď už i obec profesní a u jednotlivců se nebojím napsat i profesionální) mohlo považovat za podivína. Leč je tomu tak...

V okamžiku, kdy jsem v prvních dnech na novém pracovišti otevřel ústa a vyslovil názor, že se ve fantastické literatuře (čti "sci-fi a fantasy") a kreslených seriálech (čti "komiksech") vyznám, že jsem "sběratel" a mám toho nemálo načtené a nakoukané, jsem se stal exotem, ítým, cizincem ve vlastní zemi.
Smutné - jsem asi divnější, než jsem si byl doposud ochotný přiznat.
Příjemné - jsem náhle tvorem hodným pozornosti.
Pozoruhodně divnej.
To je fajn pocit...

V předešlých "nekulturních" působištích mě to ani nenapadlo - prostě jsem tyhle příběhy četl, občas mě někdo požádal o nějakou tu zápůjčku a tím to haslo - že bych tam byl mezi svými a já to nepoznal?
Teď jsem ale hymlhergotkrucinálfagot na kulturní půdě (...pořád tak knihkupectví beru a může si říkat kdo chce, co chce...), ale připadám si tu náhle nepatřičně jako vegan v masně...
I nastává pro mě práce osvětová a já svým drahým, touto literaturou nepostiženým kolegům vysvětluji a káži, jak to s tou fantastikou je:

...že stejně tak jako v obyčpróze, tak i u nás je, byla a bude napsána spousta děsnejch blábolů; že i my (tím myslím SF&F fanoušky) jsme četli i věci mimo náš milovaný žánr, že jsme vyrůstali na stejných dětských knížkách a koukali na stejný filmy, poslouchali stejnou muziku, navštěvovali povětšinou školy určené běžným dětem a vůbec vyrůstali na téže planetě, v malé zemičce vprostřed jednoho světadílu a často i ve stejném městě...

V případě dalších pochybností argumentuji tím, že ty naše (...pro ně stále ještě podivné...) PŘÍBĚHY jsou jen recykláty těch starších, dávných, původních...
Podobné těm, co vznikaly už kdysi u jeskyních ohnišť.
Deklamovaly se naslouchajícím patriciům i plebejům ve stínu antických sloupoví.
Co se šeptaly v posvátném tichu pod klenbou gotických chrámů.
I těch, jenž se vyprávěly v zákopech první světoválky a přesto se nerozplynuly jako dým společně vykouřené cigarety.
Jako zmizela jména a tváře jejich vypravěčů.
Že NAŠE příběhy jsou tolik podobné těm JEJICH.
PŘÍBĚHY JSOU UNIVERSÁLNÍ...
A že tudíž i my jsme vlastně podobní, možná dokonce stejní...
Někteří tomu i uvěří...
Aspoň na určitou dobu...

...Až do okamžiku, než do mého hájenství vstoupí zákazník, soudruh se stejným cejchem (postižením, diagnózou) a ONI, ještě né pevní ve víře o naší "normálnosti" jsou svědkem kulturního šoku - sledují, jak se propadáme do diskuze o posledním románu toho či onoho spisovatele, vzpomínáme na první přečtené knížky našeho drahého žánru, později citujeme pasáže a vzpomínáme na zápletky příběhů, využívajíc častěji tajné řeči zasvěcenců, kterou je nemožné jim NORMÁLNÍM dešifrovat...

Když pak po hodném čase probereme vše nezbytné, není pro mě těžké vyčíst z podivně nepřítomné tváře opodál stojícího kolegy někdy zmatek, jindy nelíčený údiv, nejednou i zděšení... Radši nevidím, odvraceje hlavu, co to dělá s totálně nepřipraveným NORMÁLNÍM zákazníkem, jenž se shodou okolností ocitne našemu hovoru na doslech...

Jsem šťasten, že jsem schopen vnímat zřídla FANTAZIE.
Všechny tu krásu za oponou, která zůstane pro spoustu z Vás navždy zatažena.
Nejsem smutný z toho, že za ni nikdy ani nenahlédnete...
Nadšen z toho, že Ti povolanější svou imaginaci umí bezezbytku předat nám připraveným.
Jsem rád řekněme .... ZVLÁŠTNÍ...

...?...
...Nebo snad ANO?...
...I VY máte tu schopnost?

NESTYDˇTE SE ZA TO A BUDˇTE VÍTÁNI!!!